Tenhle podzim je docela výživnej. Krom všech ostatních věcí v práci, s Emmou a v rodině přicházím na to, že ten High Performance. Delivered. přistup a řízení života jako projektu z práce možná není to pravý ořechový. Zjistil jsem, že mám možná nějakou divnou úchylku dělání To-Do listu úplně všude a na všechno. A taky asi závislost na plnění úkolů. Naše večerní rozhovory se Zuzi o tom, kam bychom chtěli jet, nahradila diskuze, jestli mám či nemám obsesivně kompulzivní poruchu nebo ne. Fakt skvělý! : )

O čem mluvím: Jedeme na chalupu. Je tam potřeba udělat pár věcí. Proč si na to neudělat To-Do list. Podle mě dobrá myšlenka. Problém je jen v tom, že tam jedeme na dvě hoďky a všechny věci samozřejmě nemůžu stihnout. Pak jsem špatnej z toho, co všechno jsem nestihl.

sebetlak

Když se k tomu přidají i ty další nesplněné položky z ostatních To-Do listů (z práce, doma, co zařídit po cestě domů, co nakoupit po cestě domů, co si pustit, co si přečíst, atd.), tak se zdá, že jsem skoro nic neudělal. Že řeším matlákoviny? No jasně, taky mi to právě přijde absurdní.

Říkám si, že je potřeba se konečně naučit říkat to Ne, naučit se trpělivost a zbavit se všech těch bláznivých To-Do listů. O to se teď pokusím, bez toho, abych si to někam zapsal, tak držte palce!