Novoroční zážitky s Emmoušem

Události posledního týdne mě namotivovali se zase rozepsat o Emmě.

Naposledy uspávání dnes večer, teda vlastně před chvilkou. Zuzi po dvou neúspěšných pokusech o uspání prohlásila něco ve smyslu, že Emma zas nechce usnout, že jí bolí prsa (Zuzku, ne Emmu) a že jde spát. Nutno podotknout, že Emma usíná posledních pár měsíců jen s nimi (o mě se rozhodně bohužel to samé říct nedá : ) ) To znamenalo úkol pro mě!

Emmu beru do náručí, jakože jí unosím. Ta buď čumí na okno jak na svatej obrázek nebo mě mlátí dlaní do prsou a děsně se tomu směje nebo mi leží v náručí a hypnotizuje mě. To vidím samozřejmě jen periferně, kouknout se na ní nemůžu, to bych tenhle minisouboj prohrál a neusla by nikdy. Rozhodně není ve stavu, že by chtěla spát. Po slabý hodince tancování po pokoji ale zabírá a i já můžu do postele.

Mimochodem tohle tancování a pohupovaní je hroznej mor! Přistihl jsem se, že to tak jako náhodně a nevědomky dělám, když někde postávám. Naposled se mi to stalo v Bille u sýrů, v práci na callech se mi to děje už docela pravidelně. Ten okamžik, kdy si to člověk uvědomí, je fakt funky. Horší storku jsem slyšel snad už jen od kolegy, že při čekání ve frontě u pokladen jezdí s košíkem jako s kočárkem sem a tam v jedné ruce. Na otázku jeho ženy, co že to jako dělá přichází suverenní odpověď, že přece uspává. Ta deformace tam prostě je no.

Zkoušel jsem taky tento týden zavzpomínat na starý dobrý divoký časy a vyrazili jsme s Kiki na pivko. Do postele po pár Plzních a pivním sýru jsem zapadl přibližně v půlnoci. Všechno dobrý. Do čtvrt na tři. To se vzbudila Emma a nechtěla znovu zabrat. To znamená kňourání, který by probudilo i mrtvýho, hned vedle hlavy. Rozhodně si dokážu představit i klidnější noc po návratu z hospody.

Vstávání a braní si Emmy do obýváku, aby se Zuzi taky trošku prospala, je taktéž novinka v mém životě. Rád si pospím. Hlavně o víkendu. Něco mi říká, že to mi nadobro skončilo. Už teď čas od času trávíme rána s Emmou v obýváku. Ona na hrací dece (co že to je vysvětlím možná někdy příště), já vedle ní na karimatce podávající hračky, aby nebrečela. Mám rád když se rozednívá – znamená to, že mě Zuzi do pár hodin příjde vysvobodit.

A s tou novou postýlkou, která má vyndavací špricle, aby si nás Emma mohla v budoucnu přijít vzbudit jak se jí zlíbí asi bude ještě hůř!