Ty nejlepší věci se dějou kolem nás. Ne v mobilu.

Znáte to. Jedete ráno do práce a obličej většinu času připojený k mobilu. Takový to ranní vyřizováníčko
Pár mailíků, nějakej ten WhatsApp, odpovědět kámošovi na FB. Najednou koukám, že jsem v tramvaji na nábřeží. Týden jezdím do práce metrem, takže koukám jen do tmy nebo na ostatní cestující, byl smog takže slunce nic moc. Ten den asi dva týdny zpět byl krásnej studenej ale slunečnej den, před sebou pražský panorámata, na který se sem jezdí podívat turisti z celýho světa, nomádi se sem jen třepou a já čumim do mobilu jak lama.

Kouknu na spolucestující, je nás tu tak deset. Tři lidi tak jako očumují kolem, zbytek se soustředí na displej mobilu.
No a já jsem jedna z těch zombie. Rozhodně z toho nemam radost.

Dneska ráno jsem potkal na Křižíkově vystajlovanýho nazdárka se sluchátkama, kterej už si je ani nevyndavá a nic neříká, když “oslovuje” kolemjdoucí. Jen gestikuluje, že chce připálit. To už mi příjde docela moc. Jestli je němej, tak se mu omlouvám. Ale nemyslim si.

Tenhle neustále online stav, kdy se člověk už ani nevyhýbá ostatním na ulici a podle mě ani neví, jestli je v Praze nebo v Dubrovníku, má i svůj název: Smartphone zombie (nebo zkráceně smombie). Jsou to obecně takový ti kolemjdoucí, kteří se motají a vůbec neví o světě kolem. Jen se upřeně soustředí na svou kouzelnou krabičku v ruce. Vtipný (nebo spíš smutný) je, že určitý města už to začínají řešit jako bezpečnostní riziko. Tihle lidé totiž způsobují nehody, různě padají, vcházejí pod kola aut a tak podobně.

Existuje taky slovo meatspace. Doslovný překlad by mohl být něco jako prostor z masa, používá se ale obecně jako termín pro reálný fyzický svět, zkrátka ten ve kterém žijeme, opak toho virtuálního.

Jasný, taky si rád pustím do uší svoje pecky a sluchátka skvěle vyzmizíkují trapnýho kolegu, ale příjde mi škoda se připravovat o zážitky z reálnýho světa. Takový čumákování v tramvaji může být studnicí zážitků, nápadů a inspirace. Sluchátka a mobil v hospodě jsou samostatná kapitola. Nejen že se vám pravděpodobně vysmějou štamgasti, ale taky se těžko dáte s někým do řeči. Náhodné rozhovory ve výčepu bývají ty z nejvtipnější. Vlastní zkušenost. Několikanásobná! : )

Naše rodiče to bez toho neustálého “už mu to přišlo, ale ještě si to nepřečetl” taky nějak zvládli.

V tý svítivý krabičce fakt není celý svět, i když to tak často vypadá. Ty nejlepší věci se dějou kolem nás. Tak zvedněte tu hlavu a vnímejte, co se kolem vás děje!

Leave A Comment