​Minulý týden byl u nás v práci seminář na téma duševního zdraví. Byl fakt zajímavej! Přišel psychoterapeut Mudr. Tomáš Rektor a rozpovídal se o stresu, workoholismu, vyhoření a tak podobně.

Úvod patřil hlavně stresu. Že jsou dva druhy – Eustres (věci, co můžu ovlivnit, třeba můj výkon při prezentaci na veřejnosti) a Distres (věci, co ovlivnit nemůžu, třeba když stojím v zácpě v autě a jedu pozdě na schůzku). Krátkodobý stres, ať už Eu nebo Dis, nevadí. Problém je, když je člověk ve stresu dlouhodobě. Stres je vlastně příprava těla na útok predátora. Vtipný je, že je to vlastně další oblast, kde naše tělo není vůbec uzpůsobeno na dnešní dobu (dalším příkladem je, jak funguje racionalita a emoce v mozku, o tom ale někdy příště). Ve stresu tělo řeší jen přežití, takže povypíná funkce, které v tu chvíli nejsou klíčové. Takže třeba trávení, spánek nebo rozmnožování, proto lidi ve stresu mají problémy se žaludkem, špatně spí a nebo mají problémy v posteli. Takhle se dá samozřejmě pokračovat – při stresu tuhne šíje, z toho jsou bolesti zad. Zároveň dlouhodobý stres prý mění chemické procesy v těle. Prostě to je asi pro tělo pěkný záhul!

Co se týče workoholismu, tak ten má údajně několik fází. První fáze je takovej ten ambiciózní namotivovanej týpek, kterej si toho nakládá moc, poslední fáze je vyhořelej člověk, kterej nesnáší svou práci, ztratil o všechno zájem a už rezignoval na jakoukoliv změnu. Někde mezi jsou stavy úzkosti, poklesy výkonnosti a poslední varovný signály. Těma signálama jsou často různý zdravotní potíže, buď psychický (deprese a spol.) a nebo fyzický (mrtvice a spol.). Něco mi říká, že jsem na tenhle seminář měl jít o chloupek dřív – ušetřil bych si možná pár těžkostí! : ) Ten signál říká, že je na čase se zastavit, odpočinout si a změnit pracovní návyky.

Prevence je docela jednoduchá – stačí dbát o kvalitu života. 

No každopádně jsem se k Mudr. Rektorovi objednal na konec února, jakže to s tím vyhořením a spol přesně myslel… : )