Moje cesta do offline

Úvod

Nějak se začínám vymezovat. Nebo spíš přesouvat. Do stavu offline. Přes všechny zprávy a emaily se nestačím soustředit na to, co mi přijde fakt důležitý. Moje pozornost těká z tématu na téma a nakonec se vlastně nesoustředím pořádně na nic.

Máte to podobně? Zdá se vám, že lidi dávají zbytečně moc prostoru svým telefonům? Tak čtěte dál.

Moje důvody a kde jsem byl

Hned na začátek chci říct, že nejsem hater technologií, vadí mi jen ta závislost na nich. A závislost to fakt je díky dopaminu, který nám plní mozek všechny ty notifikace a liky. Dopamin je látka, která člověku udělá dobře, když si dá čáru nebo si zahraje automaty.

Mobil mě baví, píšu na něm většinu článků, zapisuju a nahrávám si do něj své myšlenky. Taky v něm poslouchám hudbu, bez který nemůžu existovat. Jsem v kontaktu s lidmi, kteří jsou daleko. Ten výčet je fakt dlouhý. Ale jeho použití přirovnávám k ohni. Je to skvělý sluha, ale moc špatný pán.

Přijde mi škoda upřednostňovat svět v mobilu před tím reálným, který na mě dýchá teď a tady. Je samozřejmě super se kouknout na FB, kde kdo byl na dovolený a jak je to tam skvělý. Jenže když sám sedím třeba v Beskydech, kde je to naprosto fantastický, tak proč závidět někomu jinému jeho místo. Není lepší si teď a tady užívat Beskydy? Lidi mimochodem postují vždy jen to nejlepší z nejlepšího. Žádný náznak neúspěchu nebo negativních věcí. Myslím, že se snažíme přesvědčit svět i sami sebe, že náš život je dokonalý. Jenže realita často taková není. Ruku na srdce, opravdu je ve vašem životě všechno skvělé a žádné neúspěchy nezažíváte? Alespoň u mě to tak není a moje aktivita na sociálních sítích tak odráží jen tu naleštěnou část mého života. Celé to vnímám jako společenský tlak, který podle mě není vůbec zdravý.

Věřím taky tomu, že neustálé žití online podle online pravidel má negativní vliv na náš reálný svět. Reálný svět nestojí na instantních, jednoduchých řešeních a okamžité dostupnosti 24 hodin denně. Pokud od něj všechno tohle očekáváme, tak to prostě nemůže nefungovat. Štve vás někdo v hospodě? Těžko toho člověka zahidujete nebo unfollownete. Máte problémy ve vztahu? Asi na něm bude muset máknout a něco do něj investovat. Zkusili jste někdy mluvit se třemi různými lidmi o třech různých věcech zároveň? Já jo a měl jsem z toho v hlavě velkej guláš.

Další věcí, je smutný pohled na smombie (kombinace slov smartphone a zombie) všude kolem – v MHD, v čekárnách, ve výtazích. Člověk radši vytáhne mobil, než aby si s někým povídal. Je to jednodušší. Určitě to znáte. Mám aktuálně dva zážitky z nedávných akcí. Na první, nás účastníky náhodně rozesely ke stolům po pěti.  Abychom se seznámili. Tato situace vždy probíhá stejně: 15 trapné ticho, pak někdo prolomí ledy a později se lidi začnou pomalu bavit a zábava jede. Tady to tak nebylo. Jeden vyndal mobil a šmudlal na Novinkách, druhý vyndal mobil a šmudlal na FB, další dva někam psali. Já si připadal divně, tak jsem si šel radši pro vodu.

Druhý zážitek, na přednášce o motivaci a seberealizaci, jsem zaslechl dva pořadatele hodnotící akci. Prý lidi docela poslouchali a ani nevyndávaly mobily, takže úspěch.

Taková vypůjčená myšlenka je – Buď miluješ smartphone a používáš lidi nebo obráceně. Asi tak.

Mimochodem ještě pět let zpátky jsem byl naštvanej, že nemám net mezi zastávkami v metru a den jsem začínal v posteli s novinkami na idnes.cz. To už je ale všechno pryč.

Kde jsem teď

Na FB jsem juknul minule. Bylo tam pár notifikací, tak jsem se koukl, o co přicházím. O dvě hodiny později jsem se probral, vůbec nevím, co jsem tam přesně dělal. Můj newsfeed je plnej sponzorovaného materiálu, doporučovaných příspěvků a fotek s nulovou přidanou hodnotou, takže to zavání promrhaným časem. Jasný, dají se tam najít skvělý a zajímavý věci. Jenže já už na ně prostě nemám kapacitu. Zároveň pokud je tam opravdu nějaká pecka, tak mě na ní stejně vždy někdo upozorní mimo FB. Tím se už ale dostávám k jinému tématu, přehlcení informacemi. O tom jsem ale zmínil už tady. FB čas od času lehce zkouknu, ale vím, že je to stejně shit a pak mě mrzí, že jsem takhle promrhal čas. Na úkor těch kvalitnějších věcí. Vím, není jednoduchý tomu čelit. Hltat obsah z FB je tak příjemný, kouknout se, jak žijí ostatní je tak lákavý. Víte ale, kolik mám času, když jsem schopný to kontrolovat? A co všechno s ním můžu dělat – třeba napsat tenhle článek.

Teď tu všechnu návykovost navíc vidím i u Emmy. Je jí aktuálně rok a čtvrt. Ta by se přetrhla, jen aby ho získala, když ho někde zmerčí.

Řekl bych, že jsem se v té mojí cestě do offlinu posunul ještě o kus dál. Tento rok se mi zpomalil mobil, tak jsem ho poslal do továrního nastavení. Část dat a aplikací se mi vrátila skrz zálohu v cloudu, část ne. Fotky jsou stejně někde online, mp3 si můžu stáhnout znovu. Chvíli jsem třeba nevěděl, kdo mi volá a chybělo mi pár čísel, ale nic co bych nezvládl. Vždy je někdo někde online, aby vám chybějící číslo poslal.

Vypnutý notifikace a zvuky téměř na všechno mám už dlouho. Zvonění už jsem neměl zapnutý tak dlouho, že vlastně vůbec neznám svůj tón. Když mi telefon náhodou zvoní, často ani nepoznám, že je to ten můj. Dokážete si asi představit, že tohle není úplně nejoblíbenější vlastnost v mém okolí. Každopádně volám vždy zpět. Nebo se o to alespoň snažím. A teď si navíc zapínám zvonění, když mi má někdo volat. Když nezapomenu teda. : )

Snažím se zároveň zlomit to očekávání okamžitý dostupnosti. Pro svůj větší klid. Zkuste si dát příště s odpovědí na zprávu na čas. Když jsem to zkusil já a přemohl ten pocit, že musím odpovědět hned, zjistil jsem, že se vlastně nic nestalo. Nebo že se ta celá věc sama vyřešila nějak jinak.

Hodně komunikace je stejně jen taková výplň, nejčastěji chatovací skupiny na WA nebo FB, které nikam neutečou. Znáte to, ten telefon je schopný zvonit téměř neustále. To je pořád nějaká notifikace z FB, SMSka, žádost o přátelství na LinkedIn, fotka na WA. To by člověk jen neustále kontroloval, co mu přišlo. A nic kloudnýho neudělal, natož aby se na něco soustředil.

Když už někomu “píšu“, snažím se používat hlasové zprávy. Ty mě aktuálně moc baví. Jsou jednodušší na “napsání“ a je v nich závan emocí a lidskosti. Lepší jednou člověk slyšet než tři smajlíci.
A taky teď už několik měsíců nemám mobilní data. A žiju. Souhlas, data se hodí, o tom žádná. Ale jde to i bez nich. Wi-fi už je stejně téměř všude. Aktuálně mě baví, že se mi všechny zprávy a notifikace stáhnou někde třeba na zastávce MHD a já na ně pak odpovídám z offlinu. Odešlou se zase když se můj telefon někde připojí. Jen FB messenger tohle neumí.

Co dál

Fakt mě nebaví být neustále online. Stačí mi se občas připojit, a pak odpovídat v offline režimu. Když jsem online, tak je moje pozornost moc roztříštěná. Asi to znáte, ten telefon bzíká prostě pořád.

Řešíte něco podobného? Dejte vědět, budu rád a můžeme to probrat. Nebo přijďte na můj NMS kurz, třeba nás tam bude víc. Mou snahou je sdílení toho, co jsem se naučil a okoukal. Třeba to bude užitečné někomu dalšímu.

Sorry, teď musím běžet, mám nějakou notifikaci z mého reálného života. : )

Leave A Comment