Máte čistý stůl?

O víkendu mě divně bolela ruka. Ta, co to odnesla tři roky zpět a nemohl jsem s ní tehdy hnout. Říkal jsem si, ty vole, co když se zase něco děje? Jestli teď zase lehnu, tak šly všechny ty keci o užívání si života tady a teď a neodkládání věcí v niveč. Hlavně proto, že jsem měl v hlavě pár rozpracovaných věcí, se kterýma nejsem schopný hnout.

Když jsem se vyhrabával z mrtvice, tak jsem si řekl, že to budu mít pořád srovnaný. Že kdyby se mi cokoliv stalo, tak budu mít všechno pořešený. Žádný dluhy nebo cokoliv, co by ohrozilo Zu a Emmu, žádný “Tomu jsem chtěl říct to a tomu tamto”.

No a tři roky po té, co jsem v jednom okamžiku lehl (okamžik stejný, jako třeba ten teď, když píšu tento text, tím myslím z ničeho nic, jakože úplně bez jakýchkoliv náznaků), zjišťuju, že už jsem docela zapomněl, jak strašný to bylo. Rozhodně posun, na který dvakrát pyšný nejsem. Přistihl jsem se, že to moje přesvědčení se tak jako trošku vytratilo.

Proto prosím nedělejte stejnou chybu jako já. Pokud něco zásadně odkládáte, zkuste se na to kouknout, pokud máte něco na srdci, řekněte to. Může se totiž stát, že už další příležitost to “pořešit” nemusí být. Fakt je to rychlý, vlastní zkušenost. : ) 

P.S.: Ta ruka byla asi jen přeleželá…

Leave A Comment