Kam se ženu? Sám nevím.

Dneska je takový ten normální den. Kouknu do to-do listu, co všechno musím pořešit. Slabých 11 věcí a dalších tak pět, co jsem si nezapsal a držím jen v hlavě. Už to není, co to bývalo, na tom seznamu jsem míval něco k 25 položkám. Ale i těch dnešních “jen“ 11 věcí mi ráno solidně dokáže zkazit náladu a stresuje mě. Jsem magor? Možná, já už fakt nevím! Je to normální? Asi ne… : ) Ano, možná nejsem úplně v pořádku, vidím to na kombinaci FOMO a vnitřního přetěžování.

Každopádně už mě to neba! Můj hon za co největší produktivitou možná není to nejdůležitější na světě. Je to mnohem lepší, než to bývalo, ale pořád se ženu jako kůň. Kam? Nevím. Proč? Taky moc nevím. Proč potřebuju stihnout všechny akce světa? Proč mi nestačí být prostě v klidu? Odpověď na tuto otázku stále hledám.

Napadá mě deset nový věcí denně, co bych chtěl udělat. Všechno si to zapíšu. Když mám pak něco udělat, tak nevím čím začít a vlastně se sám zparalizuju tak, že neudělám nic. V lepším případě alespoň třídím ty nekonečné seznamy. Nepoužívám navíc jedno místo, takže moje úkoly na mě vyskakují všude. V texťácích na ploše, to-do appce, Keepu a třeba i v papírovém bločku.

Snažím se dát do kupy nějaký seznam pravidel, který by mi pomohl se ze současného stavu přiblížit ke klidnějšímu já. Tady je jeho první pracovní verze:

  1. Mám životní vizi. Podle mě základ všeho. Pomůže držet směr a pomáhá třídit přicházející úkoly – na ty, které jsou a na ty, které nejsou důležité. Já si svou vizi plně uvědomil až v 32 letech. Až teď dokážu říct, co chci a co ne. A ještě pořád ne vždy.
  2. Nezapomínám na odpočinek. Často na něj zapomínám a rád jdu na krev. Naštěstí, nebo naneštěstí, mi ho vždy připomene tělo. Když nevypnu, tak mě prostě vypne mozek sám. A není to nic moc příjemného : )
  3. Zjednodušuju! S Emmou přišel organizační šok. S malým dítětem, nedej bože více dětmi, prostě není prostor na komplikovaná řešení. To je jeden z mých největších otcovských objevů. A s dvěma dětma je to prý ještě horší.
  4. Nejsem Yes-man. Neříkám na všechno euforicky ano, nezapomínám na trpělivost a jen já sám jsem pánem svého kalendáře, žádný “on“ mi zasekal celý kalendář. Je lákavý dělat vše, ale 24h je pořád jen 24h.
  5. Kapacita není neomezená. Naše doba nemá limity, musíme si je tedy nastavit sami v hlavě. Můžeme mít cokoliv, ale ne všechno. Proto je potřeba držet se na uzdě a osekávat, zjednodušovat a nastavovat limity. Třeba soustředit se jen na 3 hlavní věci týdně. Jinými slovy nahradit kvantitu kvalitou. Nejde to? Pak je potřeba si začít klást překážky.

Když bych navíc přestal neustále přeskakovat mezi aktivitami, naučil se je dokončovat, zapracoval na disciplíně, abych dodržoval to, co naplánuju, pak by to mohlo, myslím, fungovat. Každopádně až praxe ukáže, jak moc dobrý ten můj seznam je.

Leave A Comment