Pořád někdo píše – SMS, na Whatsappu, v emailu, v Messengeru, na LinkedInu. Baví mě ta interakce a něco pořád řešit. Spoustu témat, spousta lidí. Baví mě to občas víc než něco sám se sebou o samotě tvořit. I proto, že ta interakce je jednoduchá, tady a hned, na rozdíl od těch důležitých věcí, které potřebují soustředění, trpělivost a čas.

Třeba teď, přišla mi audio zpráva na WhatsAppu od kámoše, ale chci dopsat tento článek. A že jsem fakt zvědavý, co v tom audiu je. Ta zpráva ale zase odvane mou pozornost bůh ví kam a na pěkně dlouho. A článek někde vyšumí jako už tolikrát. Na konci dne za mnou bude zase jen kus uhlíkový stopy a historie chatu někde na serveru. A to je k obživě rodiny dost málo. Když ale publikuji ten článek, tak mám fakt radost. Ze sebe, z toho že za mnou něco je. Něco na co se můžu odkazovat a ukazovat světu. 

A o tom to dnes je, často neumíme zůstat u toho, co právě děláme. Nemáme trpělivost. Ona totiž v online není potřeba. A v online máme pozornost ostatních, to nás taky moc hřeje. Možná jen můj problém. Můj a mých kámošů, se kterými to řešíme. Ale třeba to máte podobně. Ta odměna v podobě interakce s někým je prostě strašně silná. A pracovat je přece často opruz s nejasným výsledkem. Tento článek? Nepíšu ho zbytečně, bude to někdo číst, zajímá to někoho, není to kravina? Tu audio zprávu tu mám, jen ve vedlejším okně. Stačí jen popojet myší nebo ALT+TAB.

Prokrastinace v praxi pak vypadá jako má Offline and happy roadmapa. Mám tam 23 věcí, skáču z tématu na téma, zahlcuji sám sebe tím, že přidávám další a další věci (Rozhodovací paralýza). Místo postupného zavírání otevřených věcí a pomalého posunu vpřed jsem zvládl dokončit spoustu balastu, který není důležitý. Aneb to je obrácené Parettovo pravidlo v praxi. 80% nedůležitého mám hotovo, 20% důležitého vázne.

 

Já za to nemůžu = pěkná blbost!

Myslím, že mám tendenci nedokončovat věci a odkládat je na potom. To občas dokáže udělat neplechu. Nepomáhá ani to, jak vypadá HO u nás doma: dopoledne mám cca 2 hodiny často s dětmi u nohou – takže hlavně okřikuji a jsem rád, že otevřu prohlížeč. Natož abych něco vyplodil. Takže na dopoledne raději nic moc neplánuji a případně jsem příjemně překvapen a vždy se něco najde. Pravidelný klídek je jen cca 2 hodiny odpoledne, když děti spí. Než zase přiletí. Taky jsem asi trošku workoholik. A perfekcionalista. A když už na něčem začnu pracovat a snažím se to dokončit, tak přijde zpráva, že mám udělat něco jiného. A pak přeskakuji jako blázen. Třeba dnes připravuji kurz, u toho si píšu na LinkedIn a kontroluji přesměrování emailů. A u toho píšu tenhle článek. Než ho dám ven, tak to pár dní zase potrvá. 

Pomohlo mi ale uvědomění, že tohle všechno jsou stejně jen moje výmluvy. Jaký si to dělám, takový to mám

Poznáváte něco z toho? Možná ano.

 

Co s tím?

Ještě neexistuje prášek na udržení soustředění a pracovitost. Sdílím, co mi funguje – old school disciplína, selský rozum a bariéry.

  • Nastavil jsem si pravidla a ty se snažím dodržovat – Vypnutí všech oken a komunikátorů a prostě tam chvíli nelézt. Chvíli to snad vydržím a ty věci počkají.

 

  • Mám přibližný počet hodin na týden, které se snažím odpracovat z domova – Je to teď cca 25 hodin týdně. Přijde vám to málo? Doma s rodinou je to až až, věřte mi. I v práci podle průzkumů pracujeme max 5 hodin, zbytek jsou cigárka, kafíčka, atd.

 

  • Uzavírám se okolí a pracuji v blocích – Zavírám se někde mimo rodinu, používám sluchátka a pracuji v blocích. Na něčem pracuji, dám přestávku, pokračuji. Interval má hoďku až dvě, podle toho co dělám a jak moc mě to vtáhne. Říká se tomu také Pomodoro metoda.

 

  • Jsem na sebe hodný – Je to jen práce, nejde o život. Minulé jsem se skoro upracoval k smrti. Jsem vědomě skromný a akceptuji nedokonalost – ne všechno bude bohužel hotové. Udělal jsem toho hodně? Nebo málo? Jak to poznám? Den má 24 hodin, do tohoto intervalu se musí vejít práce, odpočinek, rodina i já sám.

 

  • Osekávám aktivity a pracuji se svou energií – Pracuji s pozorností a se svou energií jako s omezeným rezervoárem na konkrétní den. Večer je prázdný (vyčerpaný), takže už toho moc nevytvořím a spíš se snažím odpočinou a dočerpat síly na další den. Kdykoliv se snažím něco večer ještě urvat na sílu, tak kvalita je často bídná. Zároveň všechnu tu energii musím rozložit mezi práci, sebe a rodinu. Když ji někde spotřebuji, jinde pak chybí – tak to prostě je.

 

  • Mé špatné vlastnosti na očích – Vím, kde jsem slabší. Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž. Když mě začnou přemáhat, spíš si toho všimnu. Mám vylepené vedle monitoru.

  • Aktuální priority na očích – Když dělám něco jiného než chci, spíš si toho všimnu. Ano, žádný vizuální skvost. Nechci ale vyhrát cenu o nejkrásnější kanban board roku. Potřebuju funkční řešení. A to ten můj krasavec splňuje.

 

—————————————————————————————————-

Máte někdo něco lepšího? Napište mi to prosím, opravdu budu moc rád.

Třeba na [email protected]. Jen neodpovím hned! :)

 

P.S.: Psaní tohoto článku jsem chtěl vzdát cca 8x. Ale vydržel jsem to. A trvalo to jen dva dny.

 

#sharingiscaring #iamnotperfect #reallife #offlineandhappy #offline #happy #produktivita #vzdělávání