Je to teprve pět měsíců, ale už teď je jasný, že s Emmou bude velká sranda! Je božská! Příjde mi, že celý náš svět otočila naruby. To, že se se Zu vyhejbáme schodům jak čert kříži a že vyhledáváme zásadně nízkopodlažní spoje je jen špička ledovce samozřejmě. Zde je víc postřehů, které jsem zatím posbíral:

  1. Postřeh první – Když Emma spí, můžou (nebo spíš měli by) spát taky oba rodiče. Pokud Emma nespí, nevyspí se nikdo.

Rozhodně nejsem ranní ptáče i přesto, že jsem se to už několikrát snažil neúspěšně naučit. Každopádně teď mi nic moc jinýho nezbývá. Ono když mi Emma v sedm ráno nazvrací do obličeje, dá mi do něj hračkou a nakonec mě na něm poškrábe jak kocour, tak s tím se těžko bojuje.

emma01

Ranní idylka…

Asi týden zpět se mi zdál sen, že jsme se Zu a Emmou byli na zvláštním kolotoči. Roztáčel se z nuly a čím rychleji se točil, tím víc Emma křičela. Říkal jsem si, že se na něm Emmě, chuděrce malý, vůbec nelíbí. Jenže ten řev se samozřejmě jen tvářil jako ze snu. Emma ležela vedle mě na posteli a hlásila se o pozornost. Docela se těším až se prostě zvedne a pujde si místo toho řvaní do obýváku pustit pohádku.

  1. Postřeh druhý – Před osmou hodinou se dá stihnout fakt hodně věcí!

Tohle samozřejmě souvisí s prvním postřehem. Nikdy jsem před osmou ranní neudělal tolik věcí jako teď v posledních měsících. Taky se mi nikdy nestávalo, abych čekal až nebude brzy někomu zavolat nebo až někde otevřou. Teď na to občas narazím a je to docela fajn být na druhé straně barikády. Takže pokud jste ode mě teď někdy v poslední době dostali zprávu kolem sedmý, víte proč!

  1. Postřeh třetí – Je jedno jak se do Prahy oblečete. Stejně nakonec budete chodit mezi turistama s poblitým tričkem.

To jsme si tak s rodinkou vyrazili do města. Takový to, nejdu do Billy pro banány ani do DMka pro plenky, to chce víc než tepláky a vytahaný tričko Avangers. Oblečem se, navoníme, dojedem na Újezd, tam poradíme turistům, kde je Hrad, zatím pohoda. Teď zaúřaduje Emmouš a pozvrací mi půlku trička. Zbytek výletu už není v tak posh stylu. Když čekam ve frontě na zmrzku obklopen vystajlovanýma Italama, cítim se trošku nesvůj.

  1. Postřeh čtvrtý – Moje oblíbená místa postupně nahrazují Emmoušova místa

Ze všech mých oblíbených pracovních míst je teď přebalovací pult. Z pracovny se stává dětský pokoj a skladiště, atd.

emma02

Tohle býval můj oblíbený stůl…

  1. Postřeh pátý – Často nejsem pánem situace a nejsem pánem svýho času.

Chci jít ven. Teď to nejde, Emma bude jíst. Chci jet ve dvanáct. Není možné, protože Emma má spát. Vždycky něco organizuju. Vždy to docela fungovalo. A lidi docela poslouchali. Teď s Emmou to ale moc nefunguje. Většina návrhů jde vniveč, nebo se musí poupravit aby vyhovovali hlavně Emmě. Je to vtipný, než se narodila, tak jsem si myslel, že jí prostě naložíme a pojedeme. Vždyť je to miminko, kterýmu je všechno jedno. Šeredně jsem se spletl…

  1. Postřeh šestý – Konec minimalismu při cestování

Minule jsem to měřil – trvá půl hoďky než vynesu všechny věci z auta. Dobře, musím přiznat, že moje olšový ruce, mírná disbalance při chůzi, neustálé odemykání a volání výtahu celou věc moc neurychlují. Každopádně naskládat všechny tašky, komponenty kočárku a ostatní vercajk do kombíka není žádná velka sranda. Je to jentaktak. Chcete někam svézt? Je mi líto, tento rok to asi nevyjde! I když už jsme to myslím o dvě tašky zredukovali, takže světlo na konci tohohle tunelu asi je.

  1. Postřeh sedmý – Emma je božská! Nechodí, nemluví, ještě se ani neplazí a stejně už mění svět. Ten pocit, když se usměje je prostě nejvíc!!!

emma03

 

Každopádně respekt všem rodičům – Zuzi si hrozně moc vážím za to, jak všechno zvládá. Prý máme hodný dítě ale stejně – vstávat pět měsíců v kuse každý tři hodiny. Já bych to nedal! Takže děkuju Zuzi, třeba za to jak nad ránem brečící Emmu odnášíš do obýváku, abych se vyspal. Vypadá to, že jen spím, ale vím o tom! ; )

Co jsem se zatím naučil já? Dítě je určitě nad všemi plány a věcmi. Myslel jsem si, že téměř vše se dá naplánovat nebo zorganizovat. Taky, že nějaký věci jsou hodně důležitý. S Emmou je to takový jiný. Ne vše se naplánovat a zorganizovat dá (viz postřeh číslo pět). Ne všechny věci jsou tak důležitý, nějaký věci nejsou vlastně důležitý vůbec. Taky si myslím, že dítě člověka nezmění, jen trošku unaví. A všechno je takový složitější! Každopádně je to skvělý!

Tve zas je vzhůru a Zuzi zatoužila po vaně, takže musím jít a o tom, co jsem se naučil já více příště…